Předpokládá se, že místem vzniku Kokršpanělů je Iberský poloostrov. Existuje však ještě jeden názor, který říká, že toto plemeno vzniklo v Malé Asii. Každopádně jejich dávným úkolem bylo najít v křovisku krčícího se ptáka a vystrašit ho natolik, aby pták vzlétl a lovec zastřelil a nebo ho nahnat směrem k lovci, který už na kořist jen hodil síť.
Původně se všichni slídící psi nazývali „španělé“. Později z nich byly zformovány 2 druhy plemene. První, jejichž specifikem byla obzvláště vysoká vnímavost okolí při rychlém běhu, a druhé plemeno tzv. „springeři“ neboli „skákaví psi“, měli vynikající, specifické slídící schopnosti.
Angličané založili v roce 1885 první „španěl klub“. Díky nim a jejich snaze byly zachovány různé mnohobarevné druhy španělů, kteří existují dodnes. Rok 1879 se počítá jako rok vzniku kokršpaněla.
Britský „cannal club“ uznal toto plemeno v roce 1892 a první standard anglického kokra byl vyvinut v roce 1902.
Anglický kokršpaněl je dodnes chován jako lovecký pes

Dobře vyvinutá hlava, jasně tvarovaná, ne příliš hrubá, s výrazným stopem. Lícní kosti nevystupují.
Čenich je přiměřeně široký.
Oči jsou velké, plné, ale nevystouplé. Jsou tmavě hnědé s inteligentním, jemným až něžným výrazem.
Uši jsou nasazené na úrovni očí, porostlé přiléhavou hedvábnou srstí.
Silné čelisti s dokonalým pravidelným a kompletním nůžkovým skusem.
Krk je úměrně dlouhý, svalnatý. Elegantně osazený do ramen. Suchý.
Trup je silný, kompaktní. Hrudník dobře vyvinutý, hluboký. Bedra krátká, široká a pevná.
Předníí končetiny jsou rovné, s pevnými kostmi, přiměřeně dlouhé pro dokonalý pohyb.
Zadní končetiny jsou široké, pěkně zaoblené, silně osvalené, s pevnými kostmi. Tlapky jsou pevné, se silnými polštářky.
Ocas je nasazený poněkud níže, pod linií hřbetu. Při pohybu se vesele pohybuje a je nesen rovně.
Pohyb je dostatečně prostorný.